Etnografie je dnes můj život

2011/10/4 Macková 

Paní Bartošová posílám Vám v příloze moje zkušenosti s typologií.

Před začátkem povinné školní docházky na základní školu mne maminka spolu s mým bratrem přivedla na službu Zjištění vhodného povolání konkrétně do pobočky antropologické biotypologie v Třebíči. Bohužel si z ní nic nepamatuji. Pan profesor Ján Šramo, kvalifikovaný typolog, který službu poskytoval, mluvil slovensky a já jako malá jsem mu nerozuměla. Což mne ale velmi mrzí, neboť kde bych bývala mohla být, kdybych ho poslouchala od prvních vteřin našeho setkání. Na prvním místě mi pan Šramo zjistil ze studijních profesí etnografii (historická věda o kultuře národa) a na druhém místě žurnalistiku. Z řemeslných povolání mám na prvním místě cukrářství a na druhém aranžérství. Tak 2x do roka až do 2. ročníku na střední škole jsem se své maminky vždy ptala: "Mami, cože já to mám na prvním místě?" ... "A co to vlastně je?" Skoro jsem to nedokázala ani vyslovit.

Studovala jsem na Obchodní akademii a vždy jsem pololetí končila s vyznamenáním. Za střední školu jsem závodně hrála volejbal, kde se mi také slušně dařilo. Bohužel jsem však nenacházela stálé vnitřní uspokojení. Jakmile se blížila maturita a podávání přihlášek na vysokou školu, jednoznačně jsem věděla, že v ekonomickém zaměření už dál nechci pokračovat. Etnografie mi nezněla společensky příliš prestižní, tak jsem si podala 2 přihlášky na žurnalistiku a 1 do Brna na etnologii. Nikam mne však nevzali.

Abych po maturitě nemusela rok čekat, než si budu moct znovu podat přihlášku, rozhodla jsem se začít studovat jazykovou školu. Ke konci prázdnin r. 2007, kdy jsem měla dohodnutý nástup do jazykové školy, mi rodiče telefonovali, že v novinách našli dodatečné vypsání přijímacích zkoušek na obor etnologie na Univerzitě Karlově v Praze. Nevěřila jsem si, že bych se dostala na Univerzitu Karlovu, tak jsem tu myšlenku přihlásit se ani nebrala příliš vážně. Nechtěla jsem také udělat kamarádkám, se kterými jsem měla dohodnuté ubytování, problémy - musely by za mne hledat náhradu. Děkuji všem, kteří mne přesvědčili, abych v tomto případě myslela především na svoji budoucnost. Kamarádky to prý jistě pochopí. Přihlášku jsem si podala, rodiče se mnou jeli do Prahy na přijímačky a za 14 dní, které byly pro mne šílené, jsem se dozvěděla tu radostnou novinu, že jsem přijata.

Na etnografii mám nejlepší schopnosti, i tak mi ale trvalo asi 2,5 roku, než jsem začala tomuto oboru rozumět. A jsem opravdu šťastná, že jsem vydržela. Etnografie je dnes můj život - přijdu si, že já sama jsem etnografie.

Letos mne čekají státní závěrečné zkoušky, po kterých bych měla získat titul Mgr. a potkalo mne k tomu veliké štěstí - začala jsem pracovat jako etnograf v jednom regionálním muzeu na poloviční úvazek, kde mi umožňují mimo jiné i práci z domova. Což je při studiu, které je pro mne stále na prvním místě, velmi užitečné a přínosné. Zároveň už druhým rokem vedu internetovou stránku o etnografii, kde mi návštěvnost den ode dne stoupá. Děkuji pane prof. Jáne Šramo za vše, a také děkuji rodičům za podporu při studiu a přivedení k antropologické biotypologii. Jsem přesvědčena, že nic lepšího mne v životě nemohlo potkat.

Bc. Veronika Macková                                          Praha 4. 10. 2011