Definice osobnosti

Osobnost je zralá ve stavu dobudování intelektu, když je schopna řádně, pozitivně a správně jej využívat na základě zkušeností vlastních i druhých lidí. Dokáže korigovat svoje postoje a názory, když potká správnější. Chápat chování, pocity, postoje, názory, cíle, snahy a reakce druhých. Brát na sebe povinnosti v případě potřeby své nebo společnosti, ve které žije. Dokáže citlivě, ale ne přecitlivěle reagovat na podněty přinášené životem a rozumně hledat jejich řešení. Odolávat škodlivým společenským vlivům, umět se postavit proti jejich působení a uplatňovat proti nim aktivní kroky na zamezení nepříznivého dopadu. Má relativně stabilní soustavu společensky významných rysů povahy. Dokáže přiměřeně a náležitě vytvářet svůj vlastní život. Uplatňovat osobní předpoklady na dosažení náležitých priorit ve prospěch vlastní i společnosti. Řešit nesoulad v dění sebe sama a obrazu, který si o něm vytváří ostatní. Efektivně přenášet pozitivní zkušenosti vlastního života na ostatní. Nepodceňuje a nepřeceňuje se. Má přiměřeně vybudované vlastnosti sebehodnocení, zejména sebedůvěru, sebejistotu a sebevědomí a správnou sebekontrolu. Individuální požadavky dokáže v případě potřeby podřídit společenským. Při řešení životních okolností dokáže vědomě dávat přednost rozumovým postupům před pudovými a citovými. Je citově stabilní a svoji citovou dispozici dokáže uvážlivě řídit ve vztahu ke svému okolí. Vědomě a cíleně upravuje nevýhodné stavy svojí povahy ve všech jejich oblastech. Řídí se pozitivními příklady respektujíc rozdílnost jednotlivců v intencích normality. Podle tohoto všeho řídí výkon svojí povahy.

J. Šramo