V Čechách i na Slovensku se učí již 20 let antropologická biotypologie

V Čechách i na Slovensku se učí již 20 let antropologická biotypologie

Zhruba před 20 lety jsem se setkala poprvé v Bratislavě s panem profesorem Jánem Šramem. Doposud jsem se nesetkala s člověkem znalejším, moudřejším a vzdělanějším. Každému vše zřetelně, jasně i srozumitelně vysvětlí a zodpoví každou otázku. Pomáhá lidem poznat povahu a upravovat její nevýhodnosti, zjistit zdravotní stav a správně bez následků vyléčit jejich nemoci. Znám stovky pacientů, kterým pomohl. Pokud se však kdokoliv podívá do vyhledávače na internetu, žel zjistí, že v Čechách i na Slovensku se autoři v médiích o panu profesorovi Jánu Šramovi vyjadřují naprosto znevažujícím způsobem a pouze útočně. Považuji každý útok proti panu profesorovi za urážku všech lidí, kterým účinně pomohl a pořád pomáhá. Zjišťuji, že lidé se ještě pořád nenaučili vážit a ctít hodnoty a kvality. Je veliká škoda, že se slušní lidé v dnešní společnosti bojí veřejně vyslovit svůj názor a pochválit například nějakého člověka, za to, že jim pomohl. Pokusím se tuto situaci změnit.

Od pana profesora nejenom já mám tu čest a možnost již 20 let získávat vzácné informace na didaktických akcích, kurzech, seminářích, lekcích či cvičeních o antropologické biotypologii. Předmětem antropologické biotypologie je člověk, jakéhokoliv věku v průběhu života a za jakýchkoliv okolností. Tato vědecká disciplína nevytváří, ale hodnotí obecné zákonitosti a teorii změn v osobnosti člověka a jeho zdravotního stavu, ke kterým dochází v průběhu života. Každá vlastnost v přírodě (a člověk je rovněž součást přírody) musí být prezentovaná určitými znaky a skutečně je na základě poznání znaky prezentovaná. Podle prof. Jána Šrama se pozorováním diagnostikuje zastoupení jednotlivých povahových vlastní na základě vnějších znaků, u kterých se rozlišuje 13 atributů: velikost, tvar, šířka, hloubka, délka, úhel, směr ostrost, oblost, jemnost, drsnost, barva a tvrdost. Chce-li člověk správně typovat (diagnostikovat) musí se brát do úvahy všechny znaky, co jsou k dispozici a ze znaků si musí vytvořit ucelený obraz. Jedná se o typologii, která zjišťuje a zkoumá znaky, vlastnosti povahy a zdraví člověka, diagnostikuje povahové vlastnosti, psychické a chorobné stavy organismu člověka, stanovuje a vymezuje způsoby využití povahových vlastností. Antropologická biotypologie je exaktní věda, která sice nezná svého zakladatele, ale má hluboké historické kořeny. V historii všichni ti, kdo se o ni zajímali (podotýkám o vědeckou typologii člověka), byli převážně zájemci z řad lékařů, kteří náhodou narazili na různé poznatky, a ty je zaujaly natolik, že je chtěli nějakým způsobem uplatnit v životě. Mnozí z nich proto začali zkoumat souvislosti mezi povahou, zdravotním stavem a tělesnými znaky (projevy) vyskytujícími se ve vzájemném spojení. Vědní obor antropologická biotypologie souvisí především s medicínou, psychologií a pedagogikou, proto je vědou interdisciplinární. V historických pramenech se s ní setkáváme pod různými názvy jako např.: fyziognomie, charakterologie, organologie, frenologie, konstituční typologie a další.

Na základě mých zvídavých otázek zhruba před 20 lety jsem se dozvěděla od pana profesora Šrama například také o českých lékařích, kteří se zabývali biotypologií.  Zkusíte-li hledat informace o Československé společnosti biotypologické, například ve slovnících, učebnicích či skriptech, jejichž obsah souvisí s historií medicíny, psychologie nebo pedagogiky, nenaleznete takřka žádnou zmínku ani o historii, natož o vědecké činnosti lékařů, členů zmíněné vědecké společnosti. Domníváte se, že není možné, aby se zapomnělo doslova a do písmene na vědeckou společnost, která byla založena českými lékaři ve 30. letech 20. století? Ačkoliv se to zdá být dosti nepravděpodobné, je tomu skutečně tak. O čem se běžně nepíše, o tom se ani dále neučí. Tudíž to nelze mít za zlé učitelům, kteří mají předávat štafetu poznání svým studentům. Postupem času se zákonitě každá jakkoliv nezmiňovaná záležitost, věc, událost apod. vytrácí z lidské paměti a je fakticky odsouzena k zapomenutí, jakoby ani nikdy nebyla. Žel velice často ke škodě potřebného lidského poznání. Takových případů je v historii nespočet bez ohledu na to, zda se jednalo o zapříčinění úmyslné či neúmyslné. Potvrzuji, že písemné zdroje skutečně existují. Pouze je potřeba mít štěstí k jejich vypátrání, dohledání, vyhledání a následné získání kopií od vstřícných archivářů těch, kteří většinou mají profesionální pochopení pro takovéto bádání. V mém případě mi velice pomohla prvotní informace od prof. Jána Šrama a rozsáhlá publikační činnost lékařských osobností, kterými bezesporu byl např. prof. MUDr. Stanislav Mentl a prof. MUDr. et RNDr. Bohumil Krajník. Na základě prostudování dohledaných materiálů mohlo dojít postupně k sestavení historického exkurzu o Československé společnosti biotypologické. Shodou okolností se mi to podařilo v dubnu roku 2009, když uplynulo 72 let od založení Československé společnosti biotypologické. 

V dnešní společnosti není běžné veřejně děkovat, ale já tímto veřejně vyslovuji poděkování váženému panu profesorovi Jánu Šramovi. Děkuji mu za to, že již 20 let v Čechách a na Slovensku všem zvídavým a vědychtivým lidem z různých profesních oborů věnuje svůj drahocenný čas a stále nám trpělivě předává velice cenné poznání z antropologické biotypologie.

V Praze 24. 4. 2010    Bc. Bartošová J.